Až se bude českému národu dařit nejhůře, měli by podle pověsti rytíři uvnitř hory Blaník přerušit svůj spánek a národ zachránit. K náznaku takové operace prý krátce došlo v roce 1967, kdy z Blaníku vyrazili podivné postavy. Ale po několika stech metrech je měl zastavit Antonín Novotný, tehdejší prezident Československa a první tajemník ÚV KSČ, voláním „soudruzi, vraťte se, bude ještě hůře“. Z toho někteří historici vyvozovali závěr, že kontrolu nad Blaníkem nemá sv. Václav, nýbrž prezident země. Jiní historikové jim oponovali, že tomu tak nemůže být, neboť tehdejší prezident pokládal zásah za předčasný, čili by si protiřečil. Spor historiků spočívá na nedorozumění. Některé prameny totiž uvádějí, že komunisté za éry Novotného propašovali do vedlejší štoly Blaníku příslušníky lidových milicí, kteří v roce 1967 ztratili nervy a v nastalé panice vyběhli. Čili nešlo o rozkaz ani sv. Václava ani Antonína Novotného. Pro úplnost, milicionáři už v hoře nežijí, neboť neměli status nesmrtelných bojovníků. Navíc, v prosinci 1989 byly milice rozhodnutím své zakladatelky – Komunistické strany Československa – rozpuštěny.
Situace kolem blanických rytířů se zkomplikovala v roce 1999, kdy se Česká republika stala členem NATO. Předtím, již v roce 1991, zanikla se značným přispěním Československa Varšavská smlouva, tedy vojenský pakt na druhé straně železné opony. Problém spočívá v tom, že ani v dokumentech o zánikuVaršavské smlouvy ani v přístupových listinách k NATO není o blanických rytířích zmínka.
Podle článku 5 tzv. Washingtonské smlouvy je případný útok proti členské zemi NATO, tedy i České republice, považován za útok proti všem. Potřebuje ale země takovou záruku, když má blanické rytíře?
Republika se vstupem do NATO zavázala, že bude na obranu země vynakládat ročně 2 % hrubého domácího produktu. Vydává ale ve skutečnosti přibližně jen polovinu, v roce 2018 to bylo 1,04 %. Šest zemí z 29 členů aliance si cenilo svoji bezpečnost v minulém roce ještě méně. Češi byli natolik noblesní, že NATO rovnou neřekli, že jejich obrana nevyžaduje tolik prostředků, neboť v hoře Blaník mají skryty spící neporazitelné bojovníky. Ten spánek by mohl být ale kamenem úrazu.
Podle pověsti totiž pramen pod suchým dubem na hoře Blaník vydá v kritické době tolik vody, že se Veřejová skála otevře, bojovníci procitnou a vyrazí. Jenomže, celá tato strategie vznikla v době, kdy se na prameny dalo spolehnout. A dnes? Zejména po loňském suchu jsou to spíše vyschlé jamky. Neměla by Česká republika přece jenom ta dvě procenta pro jistotu investovat?
