Reklama
 
Blog | Josef Hladik

Tajemství ohýnků

Příběh se odehrává v malém bývalém okresním městě, které historicky náleželo k Moravě, a komunisté jej administrativně připojili k Čechám. Za pár měsíců uplyne padesát let od doby, kdy i tam začala normalizace, tedy rozloučení s iluzemi předcházejících měsíců. Úsměv nad následující episodou tuhne s pomyšlením, že komedianti hrají dál.

Ve městě měla sídlo továrna na psací potřeby. V srpnu 1968 byla většina členů závodní organizace KSČ pobouřena bratrskou pomocí spřátelených zemí, tedy okupací Československa. Soudruzi svolali schůzi, vyjádřili své rozhořčení a opili se. V tomto stavu se rozhodli, že na dvoře továrny udělají ohníček a spálí na protest stranické legitimace. Dovrávorali tedy na nádvoří a pálení začalo.

Po srpnu přišlo září, následovaly další měsíce a pak zúčtování, to jest prověrky.

Na řadu přišel i ředitel. Předsedu komise zajímalo, zda soudruh ředitel souhlasí se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. On při nejlepší vůli nevěděl, byl totiž od začátku srpna na dovolené na chalupě, kde nemají ani vodovod, ani kanalizaci a už vůbec ne elektřinu, tedy ani televizi. Od předsedy komise si pak vyslechl, že jako straníkovi mu musí být známo, že problém začal dříve než v srpnu. Takže soudruh ředitel se vstupem vojsk nakonec souhlasil, jestliže se soudruh předseda domnívá, že byl nezbytný.

První etapa jeho prověrky tím skončila. Soudruh předseda shrnul, že soudruh ředitel souhlasí a že zůstává nadále členem strany. Pro pořádek prý jenom potřebuje číslo jeho stranické legitimace. O ohníčku byl samozřejmě informován, jeho trumf nad špatným komunistou se blížil. Soudruh ředitel zoufale hledal po kapsách, zatímco předseda komise jej s potutelným úsměvem odrazoval od zbytečného spěchu. Potící se ředitel posléze vítězoslavně vytáhl legitimaci, zřejmě ze zadní kapsy trenýrek. Potlačovaný úsměch soudruha předsedy vystřídal strnulý údiv: „Vždyť jsi ale stranickou legitimaci spálil!“ „Nespálil, já tam hodil jenom obal.“

Co asi tento pán spálil a co si schoval o dvacet let později? On a jiní – s podobnou minulostí a charakterem.

Reklama